Město Benešov nad Ploučnicí

Benešov (Bensen) vzniká ve 30. letech 13. století. První zmínka o názvu pochází z roku 1311 – Benessau. Jméno je pravděpodobně odvozeno od jednoho z členů rodu Michalovců Beneše Věrneho, který byl držitelem hradu Ostrý (Schaferstean) v letech 1304-1322.

Benešov byl založen v údolí řeky Ploučnice (Polzen), kde byla vedena trasa spojující údolí Labe (Elbe) s cestou vedoucí z Prahy do východního Saska (Sachsen) a Lužice (Lausitz). Původní lokalita situována na stráni obrácené jižním směrem k Ploučnici, vytvořila kolem náměstí zhruba půdorysný čtverec chráněný bažinami a přírodními vodními zdroji. Podoba se dá již těžko rekonstruovat. Domníváme se však, že původní hradby, respektive opevnění bylo jen plaňkové. V letech panování krále Otakara II. Byl Benešov zabrán králem a v roce 1283 vrácen Janu z Michalovic králem Václavem II. Jan z Michalovic byl čilým kolonizátorem a tak mělo město německý národnostní charakter. První písemné zmínky z roku 1352 se o Benešově zmiňují jako o sídle samostatné župy, tedy o správním středisku pro oblast větší než 200 čtverečních kilometrů. Soudí se, že toto rozdělení trvalo již od roku 1143. Obšírnější zprávy však o Benešově pocházejí až z roku 1380, kdy se panství ujímá Jan III. Z Michalovic. Ten propůjčuje Benešovu v roce 1392 Mladoboleslavské Městské právo, s právem městského znaku, právem hradebním, právem trhu, odkazem majetku měšťana potomkům i s právem hrdelním.

V roce 1397 se za jeho přispění městská rada zasloužila o dotaci na nový oltář do farního kostela připomínaného poprvé v roce 1352. Finanční tíseň však Jana dohnala v roce 1407 prodat část panství s hradem Ostrý Hynku Berkovi z Dubé. 17. března 1409 již na Ostrém poroučí Berkův hejtman Zikmund. Hynek Berka dobudovává panství v roce 1410 a dělí je mezi svých 5 synů. Starý velmož však ještě řadu let vykonával na celém panství některá vrchnostenská práva, hlavně právo patronátní, což je v Benešově doloženo roku 1416. Hynek byl Husitským odpůrcem a tak se 10.1.1422 v Benešově sešla zdejší šlechta se zástupci šesti měst ze sousední Lužice (Bautzen, Lubaw, Dessau, Kamenz, Lőbau a Zittau), aby vytvořili protihusitskou koalici. K dohodě však nedošlo. Přestože město bylo v té době už opevněno zděnými hradbami a příkopy, před Husity jej to neochránilo.

Roku 1426 bylo dobito sirotčími vojsky Jana Roháče z Dubé. Zpočátku Husité marně město obléhali směrem od Táborského vrchu (Doberberg), až jim jedna žena, buď ze sympatie k husitskému hnutí nebo za úplatu, ukázala tajný vstup do města. Otevřenou stokou pronikli obléhatelé do města, půlku obyvatelstva pobili, město zapálili a zmocnili se majetku. Na památku mrtvých se až do roku 1702 konala procesí. Město se pak poměrně dlouho vzpamatovávalo.

V roce 1450 získává Benešov včetně celého panství nový majitel Jan z Vartenberka (Warteberk). Ten však již roku 1464 umírá. Při dělení pozůstalosti mezi Janovy syny v letech 1470 – 1475, získává Benešov Zikmund. O životě na benešovském statku máme zprávy z roku 1497, kdy byla potvrzena městská privilegia a ustanoven spolek ostrostřelců. V roce 1482 je doloženo snad nejstarší cechovní zřízení – soukeníci, kteří žádají městskou radu o povolení zřídit městskou valchu.

Objevuje se také první zmínka o sídle Vartenberků, které se rozkládalo v místech dnešního Horního zámku a jeho přilehlých budov. Tato hrázděná tvrz byla vybudována zřejmě náhradou za zničený Ostrý, který ležel od roku 1445 v rozvalinách. V roce 1483 byl položen základní kámen ke stavbě kostela. Původní dřevěný kostel lehl v plamenech při dobytí města Husity. Z něj jsou známi kromě hlavního oltáře ještě např. Křížový oltář zmiňovaný roku 1381 a Kateřinský oltář. Na památku zahájení stavby nového kostela je v sakristii umístěn kámen s nápisem léta Páně 1483. Dne 8.dubna byl děkanem Janem Fischerem položen základná kámen k tomuto choru.

Nedobrým rokem je pro město rok 1496, kdy umírá 576 obyvatel města. Mrtví byli pohřbeni na novém hřbitově někde v místech kolem dnešního podniku Benar. I to byl jeden z důvodů proč stavba kostela na dlouhá léta umlká. Roku 1511 je nucen Zikmund zadlužené panství prodat. A tak se v roce 1511 novým majitelem Benešovského panství stává Mikuláš Trčka z České Lípy (Bőmisch Leipa), který pro posílení špatného městského hospodářství daruje obci 18.8.1511 tzv. Velký mlýn a z panského majetku kus lesa na levém břehu Ploučnice, jehož dřevo mělo sloužit na opravu městských hradeb. Rekonstrukční práce byly zřejmě započaty na třech městských branách, z nichž věž nad východem z města směrem k Děčínu, byla ještě v urbáři na počátku 17.století nazývána „Trčkovou branou“. V jejím přízemí byl průjezd, v patře, do kterého se dle popisu v urbáři chodilo přímo z hradby, byla komora, která sloužila jako zbrojnice. Nad ní byla světnička branného a věž ukončoval ochoz. Podoba městských bran se zachovala na originálech z první poloviny 19. století od malíře Preysse – benešovského rodáka. Dle renesančního kronikáře: Zde bylo mnoho věrců a špatný stav cest a feudální majitel byl tuhým kacířem a pronásledovatelem Baptistů. Město mělo v té době 70 domů. Roku 1515 přenechává Trčka děčínské a kamenické zboží bratřím. Nejdříve spravují majetek spolu, ale brzy se dělí... [Oficiální stránky města Benešov n.Pl.]