Dolní zámek

Z Valdštejna 1666–1676

Staročeský rod Valdštejnů (Waldstein) patří mezi nejstarší a nejslavnější české šlechtické rody. Svůj původ odvozují od mocného rodu Markvarticů, o kterém jsou první zmínky již kolem poloviny 12. století. Z Markvartického rodu se kromě Valdštejnů historicky vyčlenilo i několik dalších příbuzenských větví: páni z Lemberka, z Michalovic, z Vartemberka a ze Zvířetic.

Rod Valdštejnů se později rozrostl do mnoha vnitřně členěných větví. Prvním známým předkem byl Jaroslav z Hruštic (1234–1269), vlastnícího kraj na levém břehu Jizery až po pohraniční hvozdy. Ten se psal ještě z Hruštic podle dvorce nad Turnovem, jeho syn Zdeněk (1280–1304) přijal nový predikát podle zbudovaného hradu Valdštejna.

Od synů Zdeňka z Valdštejna pocházejí začátkem 14. století tři hlavní větve. První dvě větve, Dětenská a Rotštejnská záhy vymírají, avšak třetí větev, která vlastnila po zemřelém Zdeňkovi hrad Valdštejn u Turnova dále pokračovala. Četné potomstvo této větve se postupem doby rozdělilo na řadu dalších větví a stalo se tak v průběhu následujících staletí genealogicky značně nepřehledné.

Zakladatelem mnichovohradišťské větve Valdštejnů, byl Maxmilián z Valdštejna (†19. 2. 1654), druhorozený syn Adama z Valdštejna na Hrádku (†1638). Od mládí byl Maxmilián oblíbencem vévody Albrechta z Valdštejna, který si jej do budoucna vyhlédl jako dědice svého rozsáhlého majetku. Již v roce 1627 vévoda Albrecht postoupil Maxmiliánovi dědičně panství Hradiště, Svijany, Studénku a Zvířetice. V následujících letech pomáhal vévoda Albrecht mladému Maxmiliánovi i v cestě ke dvorské kariéře. Tak se Maxmilián stal brzy císařským komořím a tajným radou. Dne 18.února 1628 byl povýšen na přímluvu vévody Albrechta do říšského hraběcího stavu a ještě téhož roku dne 21. října do českého hraběcího stavu.

Maxmilián hrabě z Valdštejna byl třikrát ženat. První manželka byla Kateřina z Harrachu, druhá manželka Marie Polyxena z Talmberka a třetí Maxmiliána ze Salmu a Neuburka. Z těchto manželství měl čtyři dcery – Marii Alžbětu, Kateřinu Alžběta (†1685), Marii Moniku a Marii Maxmiliánu – a šest synů – Františka Augustina (†1684), Albrechta Leopolda (†1656), Bernarda, Ferdinand Arnošt (†1656), Jana Bedřicha (†1694) a Karla Ferdinanda (†1702).

Maxmiliánova dcera Kateřina Alžběta hraběnka z Valdštejna (†1685) byla provdána za generála Jana Pavla hraběte z Aldringenu (†1666) a po svatbě měli své trvalé sídlo na benešovském Dolním zámku. Janu Pavlovi patřil od roku 1653 statek Vysoká Lípa, polovina Bynovce a díl Reifen do kterého patřila polovina města Benešova s čtvrtinou Dolního zámku.

Jan Pavel hrabě z Aldringenu byl poslední mužský člen rodu Aldringenů. Krátce před rokem 1666, protože neměl žádné potomky odkázal celý svůj benešovský majetek manželce Kateřině Alžbětě a švagru Karlovi Ferdinandovi hraběti z Valdštejna (*1634 – †9. 4. 1702).

Po smrti Jana Pavla hraběte z Aldringenu v lednu roku 1666 si Kateřina Alžběta a její bratr Karel Ferdinand získané dědictví rozdělili mezi sebe stejným dílem, žádný z nich však v následné době na Dolním zámku nesídlil.

Karel Ferdinand hrabě z Valdštejna byl nejmladší Maxmiliánův syn z prvního manželství s Kateřinou z Harrachu. Dosáhl pro zásluhy svého otce i díky postavení bratra Františka Augustina významného postavení v nejbližším okolí císaře. Po otci zdědil Hradiště, Svijany, Loučeň a Velký Újezd. Od roku 1660 byl ženatý s Marií Alžbětou, hraběnkou z Harrachu. Za dvorské zásluhy v roce 1676 obdržel řád zlatého rouna. Ještě téhož roku koupil Karel Ferdinand od své sestry Kateřiny Alžběty, která v té době byla již opět vdaná její díl benešovského panství za 50 tisíc zlatých. Tím spojil oba dva díly rozdělené v roce 1666 do jednoho celku a stal se tak samostatným držitelem části města Benešova a Dolního zámku s příslušným panstvím. Ještě v průběhu roku 1676 Karel Ferdinand prodal získané benešovské panství Janu Jiřímu Markovi hraběti Clary-Aldringen. 

© PhDr. Zdeněk Henig